Byl churav les, vše schnulo šelesty,
kam horké stíny klad, vyprahly trávníky,
bezhlasé mrtvo u cesty,
vyrostlo na hrob veliký.
To krutou láskou léta, v slunci horkých dní
už vlekly týdny nekonečně dlouhý chvost
a všude vylíbaly peklo polední
v žár měst, v luk horečku a lesů vyprahlost,
a mlčel pták a denně mrtvý žár
rezavěl mezi kmeny žhavě horkou zem,
mech zešedivěl bez vláhy a stár
a celý les byl jakýms obrazem
snu, který neslibuje, nedává
a nerozvíjí se, jak mládí uplyne.
Vše pohltila dálka modravá
a jedno slovo kruté lásky: ne.

~ Antonín Sova / Kruté léto / Básně nesobeckého srdce, 1922